Jak učíme

Hlavními třemi pilíři naší výuky jsou:

program Začít spolu matematika profesora Hejného slovní hodnocení Průvodce naší školou

Začít spolu

Začít spolu je vzdělávací program pro výchovu a vzdělávání dětí v předškolním a mladším školním věku, který je realizován ve 32 zemích světa. Od roku 1994 funguje také v České republice. V současné době představuje otevřený systém, v němž u nás pracuje více než 100 mateřských a 80 základních škol.

Začít spolu je program hlavního vzdělávacího proudu, který je plně v souladu s požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro MŠ a ZŠ. Jeho metodika je doporučována jako inspirativní podklad pro tvorbu školních a třídních vzdělávacích programů.

Cíle programu Začít spolu

Dítě jako tvůrce svého vzdělání

Rodič jako vítaný partner školy

Učitel jako průvodce dítěte na jeho vzdělávací cestě

Základní principy programu Začít spolu

Cílem vzdělávání je pro nás smysluplné učení a samostatné myšlení dětí. Učíme děti řídit vlastní učení a přebírat zodpovědnost za vlastní práci. Proces učení je pro nás stejně důležitý jako výsledek, proto poskytujeme dítěti rozmanité zdroje učení a podnětné prostředí.
Orientujeme se na dítě - nabízíme dětem vzdělávání odpovídající jejich potřebám, schopnostem a zájmům. Podporujeme jejich individuální rozvoj i vzájemnou spolupráci. Důležitá je pozitivní atmosféra a radost z učení.
Nabízíme společné vzdělávání pro všechny děti bez ohledu na sociální či etnický původ a úroveň jejich schopností. Zohledňujeme potřeby nadprůměrně nadaných dětí, ale i dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, vývojovými poruchami apod. Jsme v pravém slova smyslu inkluzivní.
Největší váhu v hodnocení dítěte přikládáme jeho sebehodnocení. Děti vedeme k respektu k ostatním a také umění oceňovat práci druhých.
Rodiče jsou vítanými partnery školy, kteří se aktivně podílejí na chodu školy.

Čerpáno z www.zacitspolu.eu

Video z vyučování, které vzniklo v roce 2015/16 během mentorské podpory pedagogů

Matematika podle prof. Hejného

Co je to "Hejného metoda"?

Netradiční způsob výuky matematiky. Touto metodou učí již přes 750 z 4 100 základních škol v ČR.

Hejného metodu využívá i řada alternativních škol nebo rodiče při domácí výuce svých dětí. O metodu profesora Milana Hejného se zajímají v Itálii, Řecku, Finsku, Švédsku, Polsku (kde se již pilotují učební materiály) či v Kanadě. Českou řadu učebnic pro první stupeň základních škol schválilo MŠMT v roce 2007.

12 klíčových principů metody

Hejného metoda je založena na respektování 12 klíčových principů, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí. Vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů.

Čerpáno z www.h-mat.cz/hejneho-metoda

Seznámení s Hejného metodou pro rodiče (pdf)

Hodnocení výsledků vzdělávání

Hodnocení považujeme za jeden z nástrojů, jak se ve vzdělávání posouvat dál. Aby skutečně k tomuto účelu hodnocení sloužilo, je třeba dodržovat některé zásady. Na naší škole používáme slovní hodnocení. Je to jeden z našich základních principů. Proč jsme se rozhodli pro slovní hodnocení, nejlépe vystihuje J. Nováčková ve svých rozhovorech.

Hodnocení probíhá písemnou i ústní formou. Četnost závisí na volbě učitele - podle potřeb žáků a rodičů. Když dostávají děti v mé třídě měsíční písemné hodnocení, vyberu cíle, na které jsme se ten měsíc zaměřili - co se týká učení i chování a napíšu, do jaké míry z mého pohledu se je podařilo naplnit. Jestli dané učivo nebo dovednost ovládají samostatně, s pomocí nebo jestli je ještě potřebují procvičovat. Na vysvědčení jsou zhodnoceny cíle z celého pololetí.

Slovní hodnocení je v případě přestupu do jiné školy převoditelné na známky.

K hodnocení používáme popisnou zpětnou vazbu. Hodnotíme zásadně konkrétní výkon žáka, ne jeho osobnost. Například: "Oceňuji, že jsi v opisu doplnil všechna znaménka." Nebo: "Vidím, že jsi doplnil podle pravidel 3 i-y z 10. Co všechno můžeš udělat pro to, abys příště doplnil vše podle pravidel?" Nepoužíváme obecné pochvaly: "To je krásné, ty jsi šikulka." To často vede k tomu, že pro dítě je důležité být šikulka a je jedno, jak toho dosáhne, nevede dítě k tomu, aby si uvědomilo, v čem se má posunout. Námi zvolený způsob hodnocení vede žáky k tomu, aby si bez obav uvědomili a popsali, jak pracovali, kde se nacházejí, na co se mají zaměřit. Často mluví o tom, co se jim nedařilo, protože je za to nečeká žádný trest v podobě špatné známky nebo nevhodného komentáře.

Velkou pozornost věnujeme rozvoji sebehodnocení.

Po každé aktivitě se ptám, do jaké míry splnili cíl, na který jsme se zaměřili. Například:
"Ukažte body od 1 do 10. Nakolik jste se zapojili do práce? Nakolik jste pracovali naplno?"
"Komu se podařilo napodobit tento tvar písmene?"
"Komu se podařilo doplnit vše podle pravidel?"
"Komu se podařilo odhalit si chybu?"
Pravidelně probíhá i písemné sebehodnocení. Žáci hodnotí cíle z každého týdne a po práci v centru aktivit píší, co se jim podařilo a co by příště udělali jinak.

Při prezentaci prací po centrech aktivit mají děti prostor oceňovat práci ostatních a dávat jim doporučení pro zlepšení. Učíme se vše formulovat tak, aby hodnocení nezraňovalo, ale pomáhalo se zlepšovat.

Roční plán ČJ formou myšlenkové mapy pro třetí třídu. Žáci si postupně vybarvují bublinky podle toho, jak si osvojují jednotlivé znalosti. Pomáhá nám mít velmi dobrý grafický přehled, kde se ve výuce nacházíme. Na konci roku by měly být všechny bubliny celé vybarvené.

Každý týden či čtrnáct dní dostáváme plán, jehož prostřednictvím můžeme komunikovat. Jsou zde mimo jiné domácí přípravy a termín, kdy mají být hotové. Děti se tak mohou rozhodnout, jak si přípravy časově rozvrhnou a učí se je plnit včas.

Ukázka části testu. Můžete si všimnout, kolik bodů v jednotlivých cvičeních je podle pravidel a kolik chybně.

Toto hodnocení vyplňuje paní učitelka. Občas se stane, že ho děti někde opraví podle sebe a zahájí tím diskuzi, proč to vnímají jinak. Většinou se děti samy hodnotí přísněji.

Toto hodnocení vyplňuje rodič s žákem před rodičovskou schůzkou ve třech, které se účastní žák, učitel a rodič. Na schůzce pak mohou rozebrat, jestli se shodnou, nebo hodnocení vidí každý jinak a z jakého důvodu.